Nějak jsem nestíhala průběžně doplňovat, takže toho bude dneska víc.19. října 2008 jsme se vypravili na rodinný výlet do Českého ráje. Bráchovi chyběla turistická známka z Kozákova, tak jsme vyrazili tam.
Jak už to tak bývá, v Hradci bylo ráno nádherně. Čím víc jsme se přibližovali k cíli, tím bylo ošklivěji. V závěru jsme vystoupili na nádraží v Semilech, kde byla zima, vlhko a mlha, že by se dala krájet. Proč ne, že. Jdeme přece na rozhlednu. Šplhali jsme tedy do kopce a nadávali na počasí. Dorazili jsme až na silnici a další značka v nedohlednu. Z vedlejší ohrady na nás bučely krávy, ale že by poradily, to ne. Tak jsme vyrazili nejpravděpodobnějším směrem...a trefili jsme se. Na silnici byly značky vzdáleností nějakého závodu, tak jsem je sledovala v naději, že nás dovedou k rozhledně...no nebýt jich, tak jsme chatu přešli.
Došli jsme celí zmrzlí k chatě a brácha pronesl památeční větu:" A kde máte, sakra, tu rozhlednu!" Ona totiž v té mlze nebyla vidět. A tak jsme si koupili výhledy na pohledu. Sedli si na nejsušší místo u zavřeného stánku, vytáhli oběd a pátrali po obloze alespoň po náznaku modra. To však nepřišlo, a tak jsem vyrazili do Turnova.
Cestou jsme zjistili, že by nebylo od věci pořídit si novou mapu (ono se toho od roku 1991 přece jenom hodně změnilo). Tam, kde měl být les, byla paseka a po značkách ani stopy. Nakonec jsme rozvinuli rojnici a vydali se pravděpodobným směrem. Značky jsme nepotkali, ale dostali jsme se alespoň do civilizace. Tam jsme se zeptali, kde to vlastně jsme a našli se na mapě. Potom jsme si ještě dali jablka ze sadu a uháněli do Klokočí k rozcestníku. Cestou jsme se ještě trochu zamotali, posbírali pár ořechů a už jsme lezli Průchodem na skály. Ty jsme si ani nestačili pořádně prohlédnout, protože jsme upalovali na vlak nebo autobus (co pojede) do Turnova.
Když jsme dorazili na autobusák měli jsme trochu problém najít náš bus...no trochu problém. On totiž nejel. Byla jsem zahrnuta výčitkami, protože spoje jsem měla na starosti já. Copak můžu za to, že idos lže? Tak jsme se sebrali a běželi na vlak, ten nám jel za deset minut (a na idosu naopak zase nebyl). Sedli jsme si tedy konečně do tepla a ujížděli domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat