V sobotu ráno jsem zasedla s pytlíkem celozrných kuliček k mapě a začala se zajímat, kudy se dneska vydáme. Po snídani a nutné ranní hyeně jsme vyrazili k Schönbrunnu. Po cestě jsem byla nucena vyfotit depo s tramvajemi a umravnit Vláchu, který zjistil, že cestičky v parku báječně kloužou.
Schönbrunn je impozantní stavba a rozhodně bych ho ráda viděla ještě jednou na jaře, kdy kvetou záhony. Teď byly všechny kytky pod sněhem a sochy byly schované v igelitových pytlích. Neptunova fontána byla vypuštěná a mořští koně měli rampouchy u kopyt. Měli jsme v plánu, že se podíváme, kolik stojí vstup do zoo a do skleníku a pak se rozhodneme, kam půjdeme. V zoo jsme zjistili, že kombinovaná vstupenka je nejlepší a dokonce daleko levnější než jsem předpokládala.
Vlezli jsme tedy do zoo. Snad ani nebudu popisovat, kde jsme všude byli. Bornejský pavilon určitě stojí za vidění, je jen škoda, že se tam nedá fotit. Okamžitě po vstupu se zamlží čočka foťáku a "odmlžovadlo" tam nemají. Brácha byl celý vykulený ze skleněného výtahu. Stihli jsme i krmení lachtanů. Docela sranda, hlavně když takový obří lachtan skočí do bazénu a postříká všechny okolostojící...podotýkám, že v lednu. :-) Pak jsme se šli ohřát ještě do několika pavilonů a celí hladoví a utahaní vyšli z areálu.
A to nás ještě čekal skleník. Barevná oáza v okolní zimě. Vydržela bych tam s foťákem ještě půl dne. Prostě nádhera. Ať už architektura nebo květiny , všechno kvetlo....
Pak jsme ještě zaskočili do Wüstenhausu, tedy pouštního domu. Tam byly kaktusy všech možných tvarů a mezi nimi poletovala spousta ptáků. Taky nádhera..
Odtamtud jsme, zmíraje hlady, vyrazili do hostelu. Cestou jsme se ještě stavili ve Sparu a koupili pár drobností k jídlu (jablka a sušenky). V hostelu jsme se nacpali řízky a bylo nám dobře. Ještě jsme se chvíli váleli a čekali až se nabijí baterky do foťáku (přece jen ty stovky fotek na makro ze skleníku jim daly zabrat).
Asi ve dvě hodiny jsme se vydali opačným směrem než ráno a Maria Hilfer Strasse nás dovedla až do Museums Quartier, tedy do centra. Hofburgem jsme skoro prosvištěli, ještě jsme toho měli hodně, co vidět a večer se kvapem blížil. Proběhli jsme Grabens tak rychle, že jsem se ani nestačila mrknout do výloh nejznámnějších značek. Na Stephanplaz jsme koupili nezbytné Mozartovy koule a zapluli jsme do Stephansdom. Tady čekalo další překvapení a to, že vstup byl zadarmo. Chvíli jsme se tedy kochali krásou chrámu a já se snažila nastavit foťák tak, aby z obrázků něco bylo. Na chvilku jsme si poslechli i zkoušku sboru. Pak už jsme jen koupili pár pohledů a svíčku. Tu jsem zapálila a založila tak další výletovou tradici (loni už jsem takhle utrácela v Sacre Coeur).
Když jsme vylezli ven, slunce už bylo nízko. Vydali jsme se rychle k Rathausu, který už jsme chytili osvětlený. Na prostranství před radnicí bylo postavené kluziště a vídeňáci čile sportovali. Zatím se rychle setmělo a parlament už nebyl skoro vidět. To bylo vše, co jsme chtěli (teda spíš měli šanci stihnout) vidět v centru a tak jsme se vydali zpět do hostelu.
Tam jsme si dali k večeři Mozartovy koule. Vláchovi se povedl dobrý gag, když stál ve sprše tak dlouho, že mu fotobuňka vypla světlo. :-D Pak už jsme jen dali baterky do nabíječky a celí uchození zalehli do postelí.
Další fotky samozřejmě na
http://tramin.rajce.idnes.cz/Viden_2009/
V neděli ráno budík nemilosrdně zazvonil už v sedm hodin. Dali jsme si k snídani sušenky, zabalili, čtyřikrát zkontrolovali, jestli máme všechno a odhlásili se z hotelu. U-Bahnem jsme dojeli na Landstrasse, kde jsme se zamotali ve stanici, která se opravovala. Nakonec jsme se dostali na povrch, ale absolutně jsem neměla tušení, kdeže jsme to vylezli. Pustila jsem se zbůhdarma po ulici, že se někde v klidu podívám na mapu...Tak jsme se v klidu podívala na mapu a k mému velikému překvapení zjistila, že jdeme správným směrem.
