Jak jste si zřejmě všimli, v zimě sem příliš příspěvků nepřibývá - je to zapřičiněho hlavně tím, že v zimě se toho moc podnikat nedá. A když už se něco děje, obvykle je to akce ve vnitřních prostorách, o kterých se moc povídat nedá (teda dalo by se...ale co byste si potom o mě mysleli :-)) Tak...plytký úvod máme za sebou, můžeme se pustit do záživnějšího psaní.V zimě je sice nuda, ale tradiční prázdniny na horách jsem si nemohla odpustit. V pátek ráno jsme celá rodina vyrazili na vlak. V Jaroměři jsme přeskočili na osobák a ploužili se do Trutnova. Díky geniálnímu jízdnímu řádu jsme si udělali v Trutnově hodinovou přestávku, kterou jsme přežili díky otevřenému bufetu na nádraží (ne že by tam byl mezi svátky moc velký výběr, ale jíst se to dalo). Pak jsme nasedli na očekávaný autobus. Frontu před dveřmi jsme si krátili tím, že jsme pletli maminku, která pořád dokola opakovala:" Tři dospělí, jedno dítě, dva batohy...". S autobusem jsme vymetli všechny kouty mikroregionu a konečně vystoupili v Žacléři pod "Porcelánkou".
Tenhle kopec od dětství nenávidím. Dál už jsme pokračovali známou cestou, kterou jsme si krátili vyprávěním zimních historek z okolí...Třeba kterak si tatínek se strýcem zkracovali cestu po kolena ve sněhu, prasknul jim řemen u batohu a smáli se tak dlouho, než zjistili, že v něm mají vajíčka. :-)
Pak jsme konečně dorazili na chalupu, vyhnali myši a rozmrazili zámek u studny. Sněhu bylo sotva pár centimetrů a koukala z něj tráva. Dojmu nepřidávala ani hustá mlha-mrak, a tak jsme zbytek dne strávili hraním BANG!u (bráchův vánoční dárek).
V sobotu jsem rozhodně odmítla sedět celý den doma na zadku a hrát karty. Což bylo krásné rozhodnutí, ale jelikož jsme vstávali v deset, ve dvanáct jsme snídali/obědvali a ve čtyři už byla zase tma, celkem špatně splnitelné. Přesto jsem vyrazila na výlet...ne moc dlouhý, protože, když jsem vylezla na kopec, byla tam ještě větší mlha než u nás. Tak jsem se otočila a šla zase domů. Tam jsem se snížila k tomu, že jsem s bráchou bobovala na tom sněhu-nesněhu. Člověk by neřekl, jak se v mém věku může ještě vyřádit na hromádce sněhu :-). A večer skončil zase u BANG!u.
V neděli bylo krásně. Ráno jako malované. Všude bílo. Stromy obalené (to byl taky všechen sníh, co byl). Po snídani jsme se rozhodli odložit oběd a vyrazit na procházku. Bylo opravdu nádherně - škoda, že jsem neměla digitální foťák. Nad "kravami" jsme pozorovali výhled na Krkonoše a dohadovali se, jak se která chata jmenuje. Bylo ideální počasí - sněhu jen tak, aby potlačil tmavé lesy a nezasypal chaty. Tak jsme objevili, že je od nás vidět na Výrovku, Valšovky, Jelenku atd. Zhodnotili jsme výšku sněhové pokrývky na vrcholcích a konstatovali, že nemá cenu mazat lyže a pak je deset kiláků táhnout na sníh. Cestou na Rýchorskou boudu jsme začali potkávat první ranní ptáčata (11 hodin). Když jsme šli zpět dav houstnul. Na základě tohoto pozorování jsme usoudili, že v Prkenném dole není dost sněhu a vleky stojí, přestože sněhová děla nepřetržitě hučela.
Pak už jsme jen doma udělali hruškové knedlíky (místní specialita - hrušky totiž přežijí transport), nacpala jsem se, zabalila a vyrazila na vlak, neboť když si všichni válí šunky na horách, někdo musí pracovat - a ten někdo jsem samozřejmě já.
V Žacléři jsem zjistila, že nikde nemají otevřeno (takže žádná čokoláda v cukrárně :-() a pak v mrazu čekala na Viamontí vlak. Dojela jsem na Trutnov-Střed, tady si počkala na další vlak a uháněla domů. V Hradci na nádru jsem ještě koupila něco k večeři a upalovala domů do vany.:-)
