Broumovské stěny

Rozhodla jsem se, že budu svědomitá studentka a vyrazila jsem na další turisticky atraktivní místo CHKO Broumovsko, totiž do Broumovských stěn. Je to opravdu zajímavé místo, které ještě cestovní ruch nestačil zničit jako Adršpach, ale k jeho prozkoumávání jsem si zřejmě vybrala špatný termín. Celý den bylo psí počasí. Déšť, mrholení, mlha...no chuťovka.

Ráno jsem vystřelila na nádraží a dorazila jsem tam akorát, když přijel vlak. Potom už jsem se jen dvě hodiny kodrcala do Police nad Metují. Nejbližšího výchozího bodu do skal. Tam jsem zjistila, že tak úplně nejbližší místo to není. Nádraží je totiž 3 km od města a z něho samotného je to další 2 km pod skály. Takže jsem se v tom nechutném počasí ještě plácala po asfaltu. Aspoň jsem ale cestou potkala továrnu Merkur a zavzpomínala na to, jak se krásně ty malé šroubečky a matičky luxují.

Z Police už šla cesta skrz vesnice a nebo po louce, takže bylo na co koukat (a taky kde nabrat vodu do děravých bot). Potom už jsem konečně vyšplhala do skal. Když jsem se dostala do míst, kam už nezasahuje těžba dřeva, uchvátila mne divokost zdejší přírody. Všechno bylo po dešti zelené, skály obrostlé mechem, pokroucené kořeny stromů...no nádhera. Chvíli jsem se motala po skalách, dala si oběd a vychutnala výhledy do mlhy.

Najednou jsem se zděšením zjistila, že už je spousta hodin a že musím ještě ujít 3 km do Police a odtuda další 2 km na, o něco bližší, stanici ve Žďáru nad Metují. Hádáte správně. Ten vlak mi ujel. A tak jsem další hodinu a půl mrzla v mokrém oblečení v čekárně a čekala na další spoj. Když konečně přijel přilepila jsem se na topení a odlepila se od něj až v Týništi. Tady jsem si ještě koupila na zahřátí čaj. Nasedla na vlak do Hradce a potom už jen hurá domů do teplé sprchy.

Karlova Koruna

Tenhle výlet snad ani nestojí za zmínku, ale jen tak pro pořádek.

V neděli odpoledne jsem se vypravila do Chlumce nad Cidlinou obhlídnout zámek Karlova Koruna. Sedla jsem na hradeckém terminálu na autobus, absolvovala prohlídku na zámku a pak zase ujížděla domů...Jak říkám, nic zajímavýho. Ale mrkněte aspoň na fotky. :-)

Další fotky na http://tramin.rajce.idnes.cz

Adršpach + Náchod

Tenhle výlet by tu správně ani neměl být, ale nakonec, proč ne.

Do Adršpachu jsem jela kvůli své bakalářské práci, takže tahle část dne byla spíš pracovní, odpoledne mi zbyl čas a, protože jsem měla skvělý vynález zvaný síťová jízdenka, stavila jsem se v Náchodě na zámku.

Ráno jsem se probudila nechutně brzo (už v 6:00 :-P), dala se do použitelného stavu a vyrazila na vlak. Cesta trvala neskutečných 2 a půl hodiny a k tomu jsem ještě musela dvakrát přestupovat. Skvělé spojení.(Ale mohla jsem dopadnout hůř - přestupovat třeba třikrát nebo čtyřikrát). V Adršpachu jsem měla sraz s paní z CHKO Broumovsko. Prošly jsme skály a já jsem z ní zatím tahala informace. Potom jsme se rozloučily a já si šla ještě vyfotit chodníky a podobně záživné věci. Turisté na mě koukali jako na blázna, ale na to už jsem zvyklá. V půl dvanácté jsem se vydala na nádraží, že už bych mohla jet domů. Tam jsem zjistila, že mi vlak ujel o pár minut a že musím na další čekat skoro hodinu. Zašla jsem si tedy pro něco k jídlu. Když jsem došla ke stánkům musela jsem se smát - stojí tam čtyři stánky s jídlem vedle sebe, které prodávají to samé za skoro stejnou cenu. No, koupila jsem si hamburger a celá se zapatlala od kečupu. Při čekání na vlak mě napadlo, co budu vlastně dělat celé odpoledne doma, a tak jsem se rozhodla, že se ještě stavím v Náchodě na zámku.

Absolvovala jsem jeden z přestupů v Teplicích nad Metují a za hodinu jsem byla v Náchodě. Na první pohled je to celkem příjemné město. Na druhý už ovšem ne - je totiž plné našich opálených spoluobčanů. Ale pokud se budete zdržovat jen v centru, je to hezké čisté městečko. Prošla jsem rychle pěší zónu a vydrápala se na zámek (samozřejmě druhou stranou, ale kopec je to všude stejně hnusný). Dostala jsem se do míst, kde ještě zámek není opraven. Je to tam celkem úděsné, ale část, kde se konají prohlídky je v perfektním stavu. Koupila jsem si lístek na druhý okruh a než jsem se nadála začala prohlídka. Zámek je opravdu hezký a průvodkyně očividně věděla o čem mluví. Taky mě potěšilo, že nás nezahlcovala daty a jmény, ale prostě mluvila o věcech a prostorách, které jsme viděli. Pak už jsem jen rychle mrkla na medvědy, kteří byli stejně zalezlí a utíkala na vlak. Cestou jsem ještě koupila něco k jídlu a když jsem dorazila na nádraží, zjistila jsem, že mi zase ujel o pár minut a další jede za hodinu. Snědla jsem tedy svoje nákupy (rohlíky, sýr a nanuka) a chvíli se courala se po centru. Pak už konečně přijel vlak. V Týništi jsem přestoupila na Pražský rychlík a konečně dorazila domů. Bylo sedm hodin. Dopotácela jsem se domů a zamířila rovnou do sprchy.

Slavnosti královny Elišky 2008

Poslední dobou se toho moc nedělo, a tak jsem se rozhodla, že když se taková akce koná v našem městě, nemůžu chybět. Původně jsem s sebou chtěla vzít kamaráda Tidiana, ale slaví ramadan, tak jsem se vydala na náměstí sama.
Vybavila jsem se baterkami do foťáku a po obědě jsem vyrazila. Jako vždy jsem vyšla pozdě a na náměstí jsem se dostala jen tak tak. Protáhla jsem se davem co nejblíže k trase průvodu a už byl tu. Stejný jako vždy. I ta Eliška je každý rok stejná..a v podstatě taky říká každý rok to samé.
Po průvodu jsem obhlídla stánky a zjistila, že se teď chvíli nebude nic dít. Tak jsem se vydala do Šimkových sadů na Skautské dny, kde se měl pohybovat brácha. Vzala jsem to nejkratší cestou...tedy přes hradby. K obveselení místní omladiny jsem se vydrápala na val a na druhé straně ho zase seběhla - vzhledem k tomu, že jsem rozhodně nebyla oblečená do sportovního, to byl celkem výkon. Bráchu jsem našla, jak se plaví na člunu po rybníčku. Senzace (vzhledem k tomu, že se předchozí den vymáchal v náhonu docela odvaha). Celá parta nesla nelibě přítomnost někoho, kdo by mohl prásknout jejich rejdy, a tak jsem se pod hrozbou vhození do vody dala na ústup.
Zpátky na Velké náměstí jsem šla přes Malé náměstí :-), prošmejdila zdejší trhy a nakoupila pár kravin. Pak jsem pokračovala dál, kde už probíhal program.
Zaujal mě tam žonglér. Udělala jsem si tedy pár fotek a než jsem se nadála táhnul mě k sobě. (Mám já to ale štěstí, co). Chvilku jsem dělala šaška šaškovi a pak že mě taky naučí žonglovat...Přivázal mi na záda "žonglovací tranažér", tedy zahnutý klacek a na něj přivázal tyčku...no legrace hrozná, jen ne pro mě. Nakonec jsem byla osvobozena a s pocitem nesmírného štěstí, že už to nemusím dále absolvovat, se zase zařadila do davu.
Potom jsem další čísla už jen sledovala z bezpečné vzdálenosti. Na řadu přišla taneční skupina Hortus Gratiae v krásných šatech. Jejich vystoupení bylo velice zajímavé. Další bylo loutkové divadlo o tom, jak Žižka dobýval Rábí.
Na to jsem koukala jen chvilku a pak se šla podívat na hlavní pódium, kde hrála hudební skupina. Po nich přišla skupina In Flamenus s hadí ženou a fakírem. Další byl kouzelník Žito a po něm zase skupina Hortus Gratiae tentokrát s jiným představením. Vše zakončil kejklíř.
Už mě hrozně bolely nohy, ale chtěla jsem vydržet až do večera na ohňostroj. Zaběhla jsem do pekárny pro něco k jídlu, a pak jsem si na chvíli sedla na schody a pozorovala mumraj na náměstí. Po půl hodině jsem si šla zabrat místo k pódiu, abych z večerní show něco viděla. Po chvíli přišla zase hudební skupina Arcus a hrála až do závěrečné ceremonie.
Královna Eliška zase přišla a prohodila pár slov. Pak už konečně začalo, to na co jsem čekala. Skupina Palitchi. Jejich ohňová show nemá chybu. Potom ještě překrásný ohňostroj a mohlo se jít domů. Jako obvykle jsem figurovala coby vrchní roztleskávačka, neboť Hradec je na potlesk skoupý.
Pak už jsem se jen dopotácela domů a padla do postele. Rozhodně to bylo příjemně strávené odpoledne. :-)